Kniha moudrosti 18
/b/Wis/18
- 1Avšak tví svatí měli převeliké světlo. Egypťané slyšeli jejich hlas, ale neviděli jejich podobu. A protože Izraelci netrpěli tak jako oni, prohlašovali je za blažené,
- 2děkovali, že se jim nemstí za dřívější křivdy, a prosili o milost, že se prve postavili proti nim.
- 3Nadto jsi svým věrným propůjčil ohnivý sloup za průvodce neznámými cestami, za slunce, jež je nepálilo při jejich slavném putování pouští .
- 4Kdo drželi ve vězení tvé syny, skrze něž měl svět dostat nehynoucí světlo Zákona, zasloužili si být zbaveni světla a uvězněni v temnotě.
- 5Protože se uradili, že budou zabíjet nemluvňata svatých, z nichž jedno dítě bylo odloženo a zachráněno, odňal jsi jim za trest mnoho dětí a společně je zahubil přívalem vod.
- 6Ona noc byla našim otcům předem ohlášena, aby bezpečně věděli, jakým přísežným slibům uvěřili, a byli pokojné mysli.
- 7Tvůj lid očekával záchranu spravedlivých a záhubu nepřátel.
- 8Neboť čím jsi potrestal naše protivníky, tím jsi oslavil nás, které sis povolal.
- 9Vždyť zbožné děti dobrých praotců skrytě přinášely oběť velikonočního beránka a uložily si svorně božský zákon, že svatí se budou podílet rovným dílem na týchž věcech, ať příznivých, ať nebezpečných. Už tehdy začali zpívat chvalozpěvy otců.
- 10Odpověděl jim však neuspořádaný pokřik nepřátel a šířil se žalostný nářek nad oplakávanými dětmi.
- 11Stejným trestem byl postižen otrok i pán, prostý muž trpěl tímtéž co král.
- 12Všichni společně měli nesčetné mrtvé, kteří zahynuli stejnou smrtí, takže je živí nestačili pohřbívat, když jedním rázem vymřel výkvět jejich potomstva.
- 13Ti, kdo kvůli kouzlům ničemu nechtěli věřit, při smrti prvorozených uznali, že ten lid je Božím synem.
- 14Když totiž všude zavládlo hluboké mlčení a noc ve svém běhu byla v půli cesty,
- 15tvé všemohoucí slovo se náhle sneslo jako nelítostný bojovník z královského trůnu na nebesích doprostřed země odsouzené k záhubě. Jako břitký meč přinášelo tvůj neodvolatelný rozkaz,
- 16a když se zastavilo, naplnilo vše smrtí; dotýkalo se nebe, a přitom stálo na zemi.
- 17Hned nato se jim zjevily přízraky v hrozných snech a přepadl je nenadálý strach.
- 18Jedni tu a jiní tam padali polomrtví a přitom vypovídali, proč umírají.
- 19Sny, které je tak vyděsily, jim to předem naznačily, aby nezemřeli bez vědomí, proč krutě trpí.
- 20I spravedlivých se dotkla zkouška smrti, a na poušti postihla pohroma množství lidu , ale hněv dlouho netrval.
- 21Neboť muž bez úhony se bez prodlení dal za ně do boje vyzbrojen svou kněžskou službou, modlitbou a kadidlem na usmíření. Vzepřel se rozhořčení i učinil přítrž té ráně, a tak ukázal, že je tvým služebníkem.
- 22Zvítězil nad rozhněváním nikoli tělesnou silou ani zásahem zbraně, ale trestajícího odzbrojil slovem, tím, že připomněl přísežné smlouvy dané otcům.
- 23Neboť když mrtví leželi již nakupeni na sobě, stanul uprostřed a zastavil tvůj hněv a zatarasil mu cestu k živoucím.
- 24Vždyť byl na jeho splývavém rouchu znázorněn celý svět a slavná jména otců vyryta ve čtyřech řadách drahokamů, a tvá velebnost byla na čelence jeho hlavy.
- 25Tomu zhoubce ustoupil, toho se zalekl; stačilo, že okusili hněv.
Kniha moudrosti 17