2. Samuelova 1
/b/Sam2/1
- 1Po Saulově smrti se David vrátil z vítězné bitvy s Amálekem a zůstal dva dny v Siklagu.
- 2Třetího dne přišel nějaký muž ze Saulova tábora s roztrženým šatem a s prstí na hlavě. Přišel k Davidovi, padl na zem a poklonil se.
- 3David se ho zeptal: „Odkud jdeš?“ On mu řekl: „Unikl jsem z izraelského tábora.“
- 4David se dále tázal: „Pověz, co se stalo?“ On řekl, že lid utekl z bitvy, že také mnoho lidu padlo a našlo smrt, že i Saul a jeho syn Jónatan zahynuli.
- 5David se zeptal mládence, který mu to oznámil: „Jak víš, že zemřel Saul a jeho syn Jónatan?“
- 6Mládenec, který mu to oznámil, odvětil: „Náhodou jsem se ocitl v pohoří Gilbóa. A hle, Saul se opíral o své kopí a vozy a jezdci už na něj dotírali.
- 7Ještě se obrátil, spatřil mě a zavolal na mě. Ozval jsem se: ‚Tu jsem.‘
- 8Zeptal se: ‚Kdo jsi?‘ Odvětil jsem mu: ‚Jsem Amálekovec.‘
- 9Vyzval mě: ‚Postav se ke mně a usmrť mě, neboť mě svírá smrtelná křeč, ale ještě je ve mně život.‘
- 10Postavil jsem se k němu a usmrtil jsem ho. Poznal jsem, že po svém pádu stejně nebude živ. Sňal jsem mu z hlavy královskou čelenku a z paže náramek a přinesl jsem je sem svému pánu.“
- 11David uchopil svůj šat a roztrhl jej, stejně tak i všichni muži, kteří byli s ním.
- 12Naříkali, plakali a postili se až do večera pro Saula a pro jeho syna Jónatana i pro Hospodinův lid, pro dům izraelský, že padli mečem.
- 13David se zeptal mládence, který mu to oznámil: „Odkud jsi?“ On řekl: „Jsem syn amálekovského bezdomovce.“
- 14David se na něj rozkřikl: „Jak to, že ses nebál vztáhnout ruku a zahubit Hospodinova pomazaného?“
- 15David zavolal jednoho z družiny a poručil: „Přistup a sraz ho!“ A on ho ubil k smrti.
- 16David mu totiž řekl: „Krev, kterou jsi prolil, ať padne na tvou hlavu. Tvá ústa tě usvědčila, když jsi řekl: ‚Já jsem usmrtil Hospodinova pomazaného.‘“
- 17I zpíval David nad Saulem a nad jeho synem Jónatanem tento žalozpěv.
- 18Vyzval také Judejce, aby se při něm učili zacházet s lukem. Je zapsán v Knize Přímého.
- 19„Ozdoba tvá , Izraeli, na tvých návrších skolena leží . Tak padli bohatýři!
- 20Neoznamujte to v Gatu, nezvěstujte to v ulicích Aškalónu, ať se neradují dcery pelištejské, dcery neobřezanců ať nejásají.
- 21Hory v Gilbóe, rosa ani déšť ať na vás ne sestoupí , ať se v oběť nepozdvihuje nic z vašich polí, neboť tam byl pohozen štít bohatýrů, štít Saulův, nepomazán olejem,
- 22nýbrž krví skolených a tukem bohatýrů. Jónatanův luk neselhal nikdy, Saulův meč doprázdna nebil.
- 23Saul a Jónatan, v životě hodni líbezné lásky, neodloučili se od sebe ani v smrti. Bývali nad orly bystřejší a nad lvy udatnější.
- 24Dcery izraelské, plačte pro Saula, který vás odíval karmínem a rozkošemi, jenž zlatou okrasou zdobil váš oděv.
- 25Tak padli bohatýři uprostřed boje, Jónatan na tvých návrších skolen!
- 26Stýská se mi po tobě, můj bratře Jónatane, byls ke mně pln něhy, tvá láska ke mně byla podivuhodnější nad lásku žen.
- 27Tak padli bohatýři, v zmar přišla válečná zbroj!“
