Kniha moudrosti 2
/b/Wis/2
- 1Zcestně uvažují ti, kdo si mezi sebou říkají: „Krátký a strastiplný je náš život a proti skonu člověka není léku; neznáme nikoho , kdo by unikl z podsvětí.
- 2Bez svého přičinění jsme se narodili a potom budeme, jako bychom nikdy nebyli. Dech v našem chřípí je jako dým a myšlenka jako jiskra při tepu našeho srdce.
- 3Když zhasne, tělo se rozpadne v popel a duch se rozplyne jako lehký vánek.
- 4I naše jméno bude časem zapomenuto a nikdo nevzpomene na naše činy. Náš život se rozplyne jak stopa po obláčku, rozptýlí se jako mlha zahnaná paprsky slunce, sražená jeho teplem.
- 5Neboť náš čas je jako pomíjivý stín, není možno odložit svůj skon, protože je zpečetěn, a nazpět nepřijde nikdo.
- 6Nuže tedy, užijme zde dobrých věcí, chopme se všeho stvořeného rychle jako v mládí.
- 7Opatřme si hojně vybraného vína a vonných mastí, ať nám neujde žádný květ jara.
- 8Ověnčeme se poupaty růží, dříve než zvadnou.
- 9Nikdo z nás ať se nestraní našich radovánek, co na tom, když zůstanou následky naší bujnosti, vždyť to je naše právo a takový náš los.
- 10Deptejme chudého, i když je spravedlivý, nešetřme vdovy, nemějme ohled na šediny starce ve vysokém věku.
- 11Naše síla ať je zákonem spravedlnosti; co je slabé, ukazuje se být bez užitku.“
- 12„Počíhejme si na spravedlivého, k ničemu nám není, jen se protiví našim činům a vytýká nám prohřešky proti Zákonu, viní nás ze zrady na našem vychování.
- 13Honosí se, že došel poznání Boha, a sám sebe nazývá Hospodinovým služebníkem.
- 14Stal se obžalobou našeho smýšlení, je nám na obtíž i jenom na něj pohledět,
- 15protože jeho život se nepodobá životu druhých a jeho chování je úplně odlišné.
- 16Má nás za zvrhlé a vyhýbá se našim cestám jako nečistým. Blahoslaví smrt jako konečný úděl spravedlivých a vychloubá se, že jeho otcem je Bůh.
- 17Pohleďme, zda jsou jeho řeči pravdivé, a přezkoumejme, jak to s ním nakonec dopadne.
- 18Jestliže spravedlivý je Božím synem, Bůh se ho ujme a vytrhne ho z rukou protivníků.
- 19Vyzkoušejme ho tupením a mučením, ať poznáme jeho mírnost a přesvědčíme se o jeho trpělivosti.
- 20Odsuďme ho k potupné smrti, zda dojde zastání, jak říká.“
- 21To zamýšleli, ale důkladně se zmýlili, neboť je zaslepila jejich špatnost.
- 22Nepoznali Boží tajemství ani nepočítali s odměnou za zbožnost a neuvážili, jaké odplaty dojdou bezúhonné duše.
- 23Bůh totiž stvořil člověka k neporušitelnosti a učinil ho obrazem vlastní nepomíjivosti.
- 24Ďáblovou závistí však vešla do světa smrt, a kdo patří k němu, zakusí ji.
Kniha moudrosti 1