Pasáž: 1 korintskym 11,17-33
- 17Když už vás napomínám, nemohu také pochválit, že se shromažďujete spíše ke škodě než k prospěchu.
- 18Předně slyším, že jsou mezi vámi roztržky, když se v církvi shromažďujete, a jsem nakloněn tomu věřit.
- 19Neboť musí mezi vámi být i různé skupiny, aby se ukázalo, kdo z vás se osvědčí.
- 20Když vy se však shromažďujete, není to už společenství večeře Páně:
- 21každý se dá hned do své večeře, a jeden má hlad, druhý se opije.
- 22Což nemáte své domácnosti, kde byste jedli a pili? Či snad pohrdáte církví Boží a chcete zahanbit ty, kteří nic nemají? Co vám mám říci? Mám vás snad pochválit? Za to vás nechválím!
- 23Já jsem přijal od Pána, co jsem vám také odevzdal: Pán Ježíš v tu noc, kdy byl zrazen, vzal chléb,
- 24vzdal díky, lámal jej a řekl: „ Toto jest mé tělo, které se za vás vydává; to čiňte na mou památku.“
- 25Stejně vzal po večeři i kalich a řekl: „Tento kalich je nová smlouva, zpečetěná mou krví; to čiňte, kdykoli budete píti, na mou památku.“
- 26Kdykoli tedy jíte tento chléb a pijete tento kalich, zvěstujete smrt Páně, dokud on nepřijde.
- 27Kdo by tedy jedl tento chléb a pil kalich Páně nehodně, proviní se proti tělu a krvi Páně.
- 28Nechť každý sám sebe zkoumá, než tento chléb jí a z tohoto kalicha pije.
- 29Kdo jí a pije a nerozpoznává, že jde o tělo Páně, jí a pije sám sobě odsouzení.
- 30Proto je mezi vámi tolik slabých a nemocných a mnozí umírají.
- 31Kdybychom soudili sami sebe, nebyli bychom souzeni.
- 32Když nás však soudí Pán, je to k naší nápravě, abychom nebyli odsouzeni spolu se světem.
- 33A tak, bratří moji, když se shromažďujete k společnému stolu, čekejte jeden na druhého.