Pasáž: Jan 12,20-33
- 20Někteří z poutníků, kteří se přišli o svátcích klanět Bohu, byli Řekové.
- 21Ti přistoupili k Filipovi, který byl z Betsaidy v Galileji, a prosili ho: „Pane, rádi bychom viděli Ježíše.“
- 22Filip šel a řekl to Ondřejovi, Ondřej a Filip to šli říci Ježíšovi.
- 23Ježíš jim odpověděl: „Přišla hodina, aby byl oslaven Syn člověka.
- 24Amen, amen, pravím vám, jestliže pšeničné zrno nepadne do země a nezemře, zůstane samo. Zemře-li však, vydá mnohý užitek.
- 25Kdo miluje svůj život, ztratí jej; kdo nenávidí svůj život v tomto světě, uchrání jej pro život věčný.
- 26Kdo mně chce sloužit, ať mě následuje, a kde jsem já, tam bude i můj služebník. Kdo mně slouží, dojde cti od Otce.“
- 27„Nyní je má duše sevřena úzkostí. Mám snad říci: Otče, zachraň mě od této hodiny? Vždyť pro tuto hodinu jsem přišel.
- 28Otče, oslav své jméno!“ Z nebe zazněl hlas: „Oslavil jsem a ještě oslavím.“
- 29Zástup, který tam stál a slyšel to, říkal, že zahřmělo. Jiní tvrdili: „Anděl k němu promluvil.“
- 30Ježíš nato řekl: „Tento hlas se neozval kvůli mně, ale kvůli vám.
- 31Nyní je soud nad tímto světem, nyní bude vládce tohoto světa vyvržen ven.
- 32A já, až budu vyvýšen ze země, přitáhnu všecky k sobě.“
- 33To řekl, aby naznačil, jakou smrtí má zemřít.