Pasáž: Kazatel 2,1-11
- 1Řekl jsem si v srdci: Nuže, teď to zkusím s radovánkami a popřeji si dobrého. A hle, také to je pomíjivost!
- 2O smíchu jsem řekl: Je to ztřeštěnost, o radosti pak: Co to provádíš?
- 3Usmyslil jsem si, že své tělo osvěžím vínem, ačkoli mé srdce tíhne k moudrosti, a že se chopím té pomatenosti, dokud nezjistím, co dobrého pod nebem mají lidští synové z toho , co konají ve vyměřených dnech svého života.
- 4Podnikal jsem velkolepá díla, postavil jsem si domy, vysázel vinice,
- 5založil si zahrady a sady a v nich vysadil kdejaké ovocné stromoví,
- 6zřídil jsem si i vodní nádrže pro zavlažování lesních porostů.
- 7Nakoupil jsem si otroků a otrokyň a měl jsem i doma narozenou čeleď , stád skotu a bravu jsem měl víc než všichni, kdo byli v Jeruzalémě přede mnou.
- 8Nahromadil jsem si také stříbro a zlato a zabral i vlastnictví králů a krajin; opatřil jsem si zpěváky a zpěvačky i rozkoše synů lidských, milostnice.
- 9Stal jsem se velikým a předčil jsem všechny, kteří byli v Jeruzalémě přede mnou; nadto při mně stála má moudrost.
- 10V ničem, co si žádaly mé oči, jsem jim nebránil, svému srdci jsem neodepřel žádnou radost a mé srdce se radovalo ze všeho, za čím jsem se pachtil, a to byl můj podíl ze všeho mého pachtění.
- 11I pohlédl jsem na všechno, co bylo mýma rukama vykonáno, na své klopotné pachtění, a hle, všechno je pomíjivost a honba za větrem; a žádný užitek z toho pod sluncem není.