Pasáž: Kniha moudrosti 2,1-8
- 1Zcestně uvažují ti, kdo si mezi sebou říkají: „Krátký a strastiplný je náš život a proti skonu člověka není léku; neznáme nikoho , kdo by unikl z podsvětí.
- 2Bez svého přičinění jsme se narodili a potom budeme, jako bychom nikdy nebyli. Dech v našem chřípí je jako dým a myšlenka jako jiskra při tepu našeho srdce.
- 3Když zhasne, tělo se rozpadne v popel a duch se rozplyne jako lehký vánek.
- 4I naše jméno bude časem zapomenuto a nikdo nevzpomene na naše činy. Náš život se rozplyne jak stopa po obláčku, rozptýlí se jako mlha zahnaná paprsky slunce, sražená jeho teplem.
- 5Neboť náš čas je jako pomíjivý stín, není možno odložit svůj skon, protože je zpečetěn, a nazpět nepřijde nikdo.
- 6Nuže tedy, užijme zde dobrých věcí, chopme se všeho stvořeného rychle jako v mládí.
- 7Opatřme si hojně vybraného vína a vonných mastí, ať nám neujde žádný květ jara.
- 8Ověnčeme se poupaty růží, dříve než zvadnou.