Pasáž: List Jakubuv 2,14-26
- 14Co je platné, moji bratří, když někdo říká, že má víru, ale přitom nemá skutky? Může ho snad ta víra spasit?
- 15Kdyby některý bratr nebo sestra byli bez šatů a neměli jídlo ani na den,
- 16a někdo z vás by jim řekl: „Buďte s Bohem – ať vám není zima a nemáte hlad,“ ale nedali byste jim, co potřebují pro své tělo, co by to bylo platné?
- 17Stejně tak i víra, není-li spojena se skutky, je sama o sobě mrtvá.
- 18Někdo však řekne: „Jeden má víru a druhý má skutky.“ Tomu odpovím: Ukaž mi tu svou víru bez skutků a já ti ukážu svou víru na skutcích.
- 19Ty věříš, že je jeden Bůh. To je správné. I démoni tomu věří, ale hrozí se toho.
- 20Neuznáš, ty nechápavý člověče, že víra bez skutků není k ničemu?
- 21Což nebyl náš otec Abraham ospravedlněn ze skutků, když položil na oltář svého syna Izáka?
- 22Nevidíš, že víra působila spolu s jeho skutky a že ve skutcích došla víra dokonalosti?
- 23Tak se naplnilo Písmo: ‚Uvěřil Abraham Bohu, a bylo mu to počítáno za spravedlnost‘ a byl nazván ‚přítelem Božím‘.
- 24Vidíte, že ze skutků je člověk ospravedlněn, a ne pouze z víry!
- 25Což nebyla i nevěstka Rachab podobně ospravedlněna ze skutků, když přijala posly a propustila je jinou cestou? –
- 26Jako je tělo bez ducha mrtvé, tak je mrtvá i víra bez skutků.