Genesis 42, 1 - 24
- 1Když Jákob viděl, že v Egyptě prodávají obilí, vytkl svým synům: „Co se díváte jeden na druhého?“
- 2A řekl: „Slyšel jsem, že v Egyptě prodávají obilí. Sestupte tam a nakupte je pro nás, ať zůstaneme naživu a nezemřeme.“
- 3Deset Josefových bratrů tedy sestoupilo nakoupit v Egyptě obilí.
- 4Josefova bratra Benjamína s nimi Jákob neposlal, protože si řekl: „Aby snad nepřišel o život!“
- 5Izraelovi synové přišli spolu s jinými nakoupit obilí, protože v kenaanské zemi byl hlad.
- 6Josef byl říšským správcem a prodával obilí všemu lidu země. Když přišli jeho bratři, skláněli se před ním tváří k zemi.
- 7Josef spatřil své bratry a poznal je, ale sám se jim nedal poznat a mluvil s nimi tvrdě. Otázal se jich: „Odkud jste přišli?“ Odvětili: „Z kenaanské země, abychom nakoupili potravu.“
- 8Ačkoli Josef své bratry poznal, oni ho nepoznali.
- 9Tu si vzpomněl na sny, které se mu o nich zdály. Křikl na ně: „Jste vyzvědači! Přišli jste obhlédnout nechráněná místa země.“
- 10Ohradili se: „Nikoli, pane; tvoji otroci přišli nakoupit potravu.
- 11Všichni jsme synové jednoho muže, jsme poctiví lidé. Tvoji otroci nikdy nebyli vyzvědači.“
- 12Ale on trval na svém: „Ne, přišli jste obhlédnout nechráněná místa země.“
- 13Odvětili: „Tvých otroků bylo dvanáct. Jsme bratři, synové jednoho muže z kenaanské země. Nejmladší je teď u otce a jeden – ten už není.“
- 14Ale Josef stál na svém: „Je to tak, jak jsem řekl. Jste vyzvědači.
- 15Takto budete prověřeni: Jakože živ je farao, nevyjdete odtud, dokud sem nepřijde váš nejmladší bratr.
- 16Vyšlete jednoho z vás, aby ho přivedl; vy zůstanete v poutech. Tak budou vaše výpovědi ověřeny, mluvíte-li pravdu. Když ne, jakože živ je farao, jste vyzvědači.“
- 17A vsadil je společně na tři dny do vazby.
- 18Třetího dne jim Josef řekl: „Toto udělejte a zůstanete naživu. Bojím se Boha.
- 19Jestliže jste poctiví, zůstane jeden z vás spoután ve vězení; ostatní půjdete a donesete obilí, aby vaše rodiny nehladověly.
- 20Svého nejmladšího bratra přiveďte ke mně; tak se prokáže pravdivost vašich výpovědí a nezemřete.“ I učinili tak.
- 21A řekli si navzájem: „Jistě jsme se provinili proti svému bratru; viděli jsme jeho tíseň, když nás prosil o smilování, ale nevyslyšeli jsme ho . Proto jsme přišli do tísně teď my.“
- 22Rúben jim odpověděl: „Cožpak jsem vám neříkal, abyste se na tom hochovi neprohřešovali? Neposlechli jste, a teď jsme voláni za jeho krev k odpovědnosti.“
- 23Nevěděli, že jim Josef rozumí, neboť s nimi mluvil skrze tlumočníka.
- 24Josef se od nich odvrátil a zaplakal. Pak se k nim obrátil a mluvil s nimi. Potom z nich vybral Šimeóna a před jejich očima ho spoutal.
