Pasáž: lukas 22,31-62
- 31„Šimone, Šimone, hle, satan si vyžádal, aby vás směl tříbit jako pšenici.
- 32Já jsem však za tebe prosil, aby tvá víra neselhala; a ty, až se obrátíš, buď posilou svým bratřím.“
- 33Řekl mu: „Pane, s tebou jsem hotov jít i do vězení a na smrt.“
- 34Ježíš mu řekl: „Pravím ti, Petře, ještě se ani kohout dnes neozve, a ty už třikrát zapřeš, že mne znáš.“
- 35Řekl jim: „Když jsem vás vyslal bez měšce, mošny a obuvi, měli jste v něčem nedostatek?“ Oni mu odpověděli: „Neměli.“
- 36Řekl jim: „Nyní však, kdo má měšec, vezmi jej a stejně tak i mošnu; kdo nemá, prodej plášť a kup si meč.
- 37Pravím vám, že se na mně musí naplnit to, co je psáno: ‚Byl započten mezi zločince.‘ Neboť to, co se na mne vztahuje, dochází svého cíle.“
- 38Oni řekli: „Pane, tu jsou dva meče.“ Na to jim řekl: „To stačí.“
- 39Potom se jako obvykle odebral na Olivovou horu; učedníci ho následovali.
- 40Když došel na místo, řekl jim: „Modlete se, abyste neupadli do pokušení.“
- 41Pak se od nich vzdálil, co by kamenem dohodil, klekl a modlil se:
- 42„Otče, chceš-li, odejmi ode mne tento kalich, ale ne má, nýbrž tvá vůle se staň.“
- 43Tu se mu zjevil anděl z nebe a dodával mu síly.
- 44Ježíš v úzkostech zápasil a modlil se ještě usilovněji; jeho pot kanul na zem jako krůpěje krve.
- 45Pak vstal od modlitby, přišel k učedníkům a shledal, že zármutkem usnuli.
- 46Řekl jim: „Jak to, že spíte? Vstaňte a modlete se, abyste neupadli do pokušení.“
- 47Ještě ani nedomluvil a hle, zástup, a vpředu ten, který se jmenoval Jidáš, jeden ze Dvanácti; přistoupil k Ježíšovi, aby ho políbil.
- 48Ježíš mu řekl: „Jidáši, políbením zrazuješ Syna člověka?“
- 49Když ti, kteří byli s Ježíšem, viděli, co nastává, řekli: „Pane, máme se bít mečem?“
- 50A jeden z nich napadl sluhu veleknězova a uťal mu pravé ucho.
- 51Ježíš však řekl: „Přestaňte s tím! “ Dotkl se jeho ucha a uzdravil ho.
- 52Pak řekl Ježíš těm, kteří na něho přišli, kněžím, velitelům stráže a starším: „Jako na povstalce jste na mne vyšli s meči a holemi.
- 53Denně jsem byl mezi vámi v chrámě, a nevztáhli jste na mne ruce. Ale toto je vaše hodina, vláda tmy.“
- 54Pak ho zatkli a odvedli do veleknězova domu. Petr šel zpovzdálí za nimi.
- 55Když zapálili uprostřed nádvoří oheň a sesedli se okolo, přisedl mezi ně i Petr.
- 56A jak seděl tváří k ohni, všimla si ho jedna služka, pozorně se na něj podívala a řekla: „Tenhle byl také s ním!“
- 57Ale on zapřel: „Vůbec ho neznám.“
- 58Zakrátko jej spatřil někdo jiný a řekl: „Ty jsi také z nich.“ Petr odpověděl: „Nejsem!“
- 59Když uplynula asi hodina, tvrdil zase někdo: „I tenhle byl určitě s ním, vždyť je z Galileje!“
- 60Petr řekl: „Vůbec nevím, o čem mluvíš!“ A ihned, ještě než domluvil, zakokrhal kohout.
- 61Tu se Pán obrátil a pohleděl na Petra; a Petr se rozpomenul na slovo, které mu Pán řekl: „Dřív než dnes kohout zakokrhá, zapřeš mne třikrát.“
- 62Vyšel ven a hořce se rozplakal.