Pasáž: ozeas 10,1-12
- 1Izrael je rozbujelá réva, plody jen pro sebe nasazuje. Čím více má plodů, tím více oltářů staví, čím je jeho země lepší, tím lépe zdobí posvátné sloupy.
- 2Jejich srdce je plné úlisnosti, budou však za vinu pykat. On jejich oltáře strhne, zničí jejich posvátné sloupy.
- 3Teď říkají: „Nemáme krále. Nebojíme se Hospodina, a král – co by nám mohl udělat?“
- 4Zaklínají se falešnými slovy, když uzavírají smlouvu; jejich soud bují jako jedovaté býlí na zoraném poli.
- 5Obyvatelé Samaří se budou třást strachem o bétávenské jalovice; jeho lid bude truchlit nad býčkem . Ať si jeho žreci jásají nad jeho slávou, ta se od něho odstěhuje.
- 6I jeho socha bude odnesena do Asýrie jako obětní dar velkokráli. Efrajim sklidí ostudu, Izrael bude zahanben pro své rozhodnutí.
- 7Zajde Samaří i jeho král, bude jako pěna na vodách.
- 8Zpleněna budou posvátná návrší Ávenu, hřích Izraele. Na jejich oltářích vyroste trní a hloží. Tu řeknou horám: „Přikryjte nás!“ a pahorkům: „Padněte na nás!“
- 9Ode dnů Gibeje jsi hřešil, Izraeli. Tam obstáli, nezasáhla je gibejská válka proti pachatelům bezpráví.
- 10Budu je trestat, jak sám budu chtít, národy se proti nim shromáždí, aby je spoutaly pro jejich dvojí nepravost.
- 11Efrajim je jalovice jhu přivyklá, bývá ráda při výmlatu. Přistoupil jsem k její pěkné šíji: Efrajima zapřáhnu, Juda bude orat, Jákob bude vláčet.
- 12Rozsívejte si pro spravedlnost, sklízejte pro milosrdenství, zorejte svůj úhor. Je čas dotázat se Hospodina. Až přijde, svlaží vás spravedlností.