Pasáž: prislovi 1,20-33
- 20Moudrost pronikavě volá na ulici, na náměstích vydává svůj hlas.
- 21Volá na nároží plném hluku, pronáší své výroky u vchodů do městských bran:
- 22„Dokdy budete, vy prostoduší, milovat prostoduchost, dokdy posměvači budou mít zálibu v posmívání, hlupáci poznání nenávidět?
- 23Obraťte se, když vám domlouvám. Hle, nechám na vás proudit svého ducha, uvedu vám ve známost svá slova:
- 24Protože jsem volala, a vy jste odmítali, ruce jsem vztahovala, a nikdo na to nedbal,
- 25každé mé radě jste se vyhýbali, nedali jste na mé domlouvání,
- 26i já se budu smát, až budete v bídě, budu se vysmívat, až na vás přijde strach,
- 27až na vás přijde strach jako ničivá bouře a vaše bída se přižene jako vichřice, až na vás přijde soužení a tíseň.
- 28Tehdy mě budou volat, a neodpovím, budou mě hledat za úsvitu, a nenaleznou,
- 29protože měli poznání v nenávisti a bázeň před Hospodinem si nezvolili,
- 30nedali na mou radu, každou mou domluvu znevážili.
- 31Budou jíst plody své cesty, přesytí se svými plány.
- 32Prostoduché zavraždí jejich odmítavost, hlupáky zahubí jejich netečnost.
- 33Ale kdo mě poslouchá, v bezpečí bude bydlet a žít klidně, beze strachu z něčeho zlého.“