Pasáž: rimanum 2,1-11
- 1Proto nemáš nic na svou omluvu, když vynášíš soud, ať jsi kdokoli. Tím, že soudíš druhého, odsuzuješ sám sebe. Neboť soudíš, ale činíš totéž.
- 2Víme přece, že Boží soud pravdivě postihuje ty, kteří tak jednají.
- 3Myslíš si snad, když soudíš ty, kdo takto jednají, a sám činíš totéž, že ty ujdeš soudu Božímu?
- 4Či snad pohrdáš bohatstvím jeho dobroty, shovívavosti a velkomyslnosti, a neuvědomuješ si, že dobrotivost Boží tě chce přivést k pokání?
- 5Svou tvrdostí a nekajícnou myslí si střádáš Boží hněv pro den hněvu, kdy se zjeví spravedlivý Boží soud.
- 6On ‚odplatí každému podle jeho skutků‘.
- 7Těm, kteří vytrvalostí v dobrém jednání hledají nepomíjející slávu a čest, dá život věčný.
- 8Ty však, kteří prosazují sebe, odpírají pravdě a podléhají nepravosti, očekává hněv a trest.
- 9Soužení a úzkost padne na každého, kdo působí zlo, předně na Žida, ale i na Řeka;
- 10avšak sláva, čest a pokoj čeká každého, kdo působí dobro, předně Žida, ale i Řeka.
- 11Bůh nikomu nestraní.