Pasáž: rimanum 8,18-25
- 18Soudím totiž, že utrpení nynějšího času se nedají srovnat s budoucí slávou, která má být na nás zjevena.
- 19Celé tvorstvo toužebně vyhlíží a čeká, kdy se zjeví sláva Božích synů.
- 20Neboť tvorstvo bylo vydáno marnosti – ne vlastní vinou, nýbrž tím, kdo je marnosti vydal. Trvá však naděje,
- 21že i samo tvorstvo bude vysvobozeno z otroctví zániku a uvedeno do svobody a slávy dětí Božích.
- 22Víme přece, že veškeré tvorstvo až podnes společně sténá a pracuje k porodu.
- 23A nejen to: i my sami, kteří již máme Ducha jako příslib darů Božích, i my ve svém nitru sténáme, očekávajíce přijetí za syny, totiž vykoupení svého těla.
- 24Jsme spaseni v naději; naděje však, kterou je vidět, není už naděje. Kdo něco vidí, proč by v to ještě doufal?
- 25Ale doufáme-li v to, co nevidíme, trpělivě to očekáváme.