Pasáž: zalmy 89,29-52
- 29Svoje milosrdenství mu zachovám věčně, věrně dodržím svou smlouvu.
- 30Jeho potomstvu dám trvat navěky, jeho trůnu po všechny dny nebes.
- 31Opustí-li jeho synové můj zákon, nebudou-li žít podle mých řádů,
- 32budou-li má nařízení znesvěcovat, nebudou-li dbát mých přikázání,
- 33ztrestám jejich nevěrnosti metlou a ranami jejich nepravosti,
- 34ale svoje milosrdenství mu neodejmu, nezradím svou věrnost,
- 35neznesvětím svoji smlouvu, nezměním, co splynulo mi ze rtů.
- 36Jednou jsem přísahal na svou svatost. Cožpak bych lhal Davidovi?
- 37Jeho potomstvo potrvá navěky, i jeho trůn přede mnou bude jako slunce,
- 38pevně bude stát navěky jako měsíc, věrný svědek nad oblaky.“
- 39Zanevřels však na něj , zavrhls ho , na svého pomazaného ses rozlítil.
- 40Zrušil jsi smlouvu se svým služebníkem, jeho čelenku jsi znesvětil, srazil k zemi.
- 41Všechny jeho zdi jsi zbořil, jeho pevnosti obrátils v trosky.
- 42Plení ho všichni, kdo táhnou kolem, tupení svých sousedů je vydán.
- 43Pozvedls pravici jeho protivníků, učinils všem jeho nepřátelům radost.
- 44Otupil jsi ostří jeho meče, nedal jsi mu obstát v boji.
- 45Posvátné čistoty jsi ho zbavil, jeho trůn jsi skácel na zem.
- 46Zkrátil jsi dny jeho mládí, pokryl jsi ho hanbou.
- 47Dlouho ještě, Hospodine? Skryl ses natrvalo? Bude tvoje rozhořčení sálat jako oheň?
- 48Pamatuj, co jsem. Vždyť co je lidský věk? Což šalebně jsi stvořil všechny lidi?
- 49Který muž kdy žil a nedočkal se smrti? Z moci podsvětí kdo zachránil se?
- 50Kde zůstalo někdejší tvé milosrdenství, ó Panovníku, jež jsi odpřisáhl Davidovi na svou věrnost?
- 51Panovníku, připomeň si potupu svých služebníků, kterou od všech možných národů v svém klíně nosím.
- 52Tvoji nepřátelé, Hospodine, potupili, potupili každou stopu po tvém pomazaném!