Pasáž: Žalmy 119,53-158
- 53Sežehuje mě zuřivost svévolníků, těch, kdo opustili tvůj Zákon.
- 54Nařízení tvá si zpívám jako žalmy v domě, kde jsem jenom hostem.
- 55V noci si připomínám tvé jméno, Hospodine, tvého Zákona se držím.
- 56Mně připadl tento úkol : ustanovení tvá zachovávat.
- 57Pravím: Hospodine, tys můj úděl, držím se tvých slov.
- 58O shovívavost tě prosím celým srdcem, smiluj se nade mnou, jak jsi řekl.
- 59Uvažuji o svých cestách, k tvým svědectvím obracím své nohy.
- 60Pospíchám a neotálím tvé příkazy dodržovat.
- 61Ovinují mě provazy svévolníků, nezapomínám však na tvůj Zákon.
- 62Vstávám o půlnoci, abych ti vzdal chválu za tvé spravedlivé soudy.
- 63Jsem druhem všech, kteří se tě bojí a tvých ustanovení se drží.
- 64Tvého milosrdenství je, Hospodine, plná země, vyučuj mě v tom, co nařizuješ.
- 65Prokázal jsi dobro svému služebníku podle svého slova, Hospodine.
- 66Nauč mě okoušet a znát, co je dobré, já tvým přikázáním věřím.
- 67Dokud jsem se nepokořil, bloudíval jsem, nyní dodržuji, co jsi řekl.
- 68Jsi dobrý a prokazuješ dobro, vyučuj mě v tom, co nařizuješ.
- 69Opovážlivci mě mrzce pošpinili, já však zachovávám ustanovení tvá celým srdcem.
- 70Bezcitné je jejich tučné srdce, mně však je tvůj Zákon potěšením.
- 71Byl jsem pokořen a bylo mi to k dobru, naučil jsem se tvým nařízením.
- 72Zákon tvých úst je mi dražší než tisíce hřiven zlata nebo stříbra.
- 73Ruce tvé mě učinily pevným, dej mi rozum, ať se naučím tvým přikázáním.
- 74Ti, kdo se tě bojí, spatří mě a budou se radovat, neboť čekám na tvé slovo.
- 75Hospodine, vím, že tvé soudy jsou spravedlivé, pokořils mě pravdou.
- 76Kéž se projeví tvé milosrdenství a potěší mě, jak jsi svému služebníku řekl.
- 77Kéž mě zahrne tvé slitování a budu žít, tvůj Zákon je pro mne potěšením.
- 78Opovážlivce ať stihne hanba za to, že mi křivdí, já o tvých ustanoveních přemýšlím.
- 79Navrátí se ke mně ti, kdo se tě bojí, ti, kdo tvá svědectví znají.
- 80Kéž je mé srdce bezúhonné podle tvých nařízení, ať nejsem zahanben.
- 81Moje duše chřadne touhou po tvé spáse, čekám na tvé slovo.
- 82Zrak mi slábne, vyhlížím tvé slovo, kdy už mě potěšíš?
- 83Vedlo se mi jako měchu v kouři, na tvá nařízení jsem však nezapomněl .
- 84Kolikpak dnů zbývá tvému služebníku? Kdy nad těmi, kdo mě pronásledují, vykonáš soud?
- 85Opovážlivci mi kopou jámy bez ohledu na tvůj Zákon.
- 86Všechna tvá přikázání jsou pravda. Pronásledují mě neprávem, pomoz!
- 87Bezmála už se mnou v zemi skoncovali, já však tvá ustanovení neopustím.
- 88Podle svého milosrdenství mi zachovej život, svědectví tvých úst se budu držet.
- 89Věčně, Hospodine, stojí pevně v nebesích tvé slovo.
- 90Z pokolení do pokolení trvá tvá věrnost, upevnil jsi zemi a ta stojí.
- 91Podle tvých soudů vše stojí dodnes, to všechno jsou tvoji služebníci.
- 92Kdyby mi tvůj Zákon nebyl potěšením, dávno bych v svém pokoření zhynul.
- 93Na tvá ustanovení nezapomenu nikdy, protože mi jimi zachováváš život.
- 94Tobě patřím, buď má spása, na tvá ustanovení se dotazuji.
- 95Svévolníci na mě čekají, aby mě zahubili, já se snažím porozumět tvým svědectvím.
- 96Vidím, že vše spěje k svému konci, přikázání tvé má nekonečný prostor.
- 97Jak jsem si tvůj Zákon zamiloval! Každý den o něm přemýšlím.
- 98Nad nepřátele mě činí moudřejším tvá přikázání, navěky jsou moje.
- 99Jsem prozíravější než všichni moji učitelé, neboť přemýšlím o tvých svědectvích.
- 100Rozumu jsem nabyl víc než starci, neboť tvá ustanovení zachovávám.
- 101Před každou zlou stezkou jsem zdržel své kroky, držel jsem se tvého slova.
- 102Neodchyluji se od tvých soudů, neboť ty mi ukazuješ cestu .
- 103Jak lahodnou chuť má, co ty říkáš! Sladší než med je to pro má ústa.
- 104Z tvých ustanovení jsem nabyl rozumnosti, proto nenávidím každou stezku klamu.
- 105Světlem pro mé nohy je tvé slovo, osvěcuje moji stezku.
- 106Co jsem přísahal, to splním, držím se tvých spravedlivých soudů.
- 107Byl jsem velice pokořen, Hospodine, podle svého slova mi zachovej život.
- 108Kéž se ti líbí, Hospodine, dobrovolné oběti mých úst, nauč mě svým soudům.
- 109Ustavičně dávám v sázku život, nezapomínám však na tvůj Zákon.
- 110Svévolníci osidlo mi nastražili, avšak od tvých ustanovení jsem nepobloudil.
- 111Tvá svědectví budou mým dědictvím věčně, z nich se veselí mé srdce.
- 112V srdci jsem se rozhodl plnit tvá nařízení navěky a do důsledků.
- 113Nenávidím obojetné lidi, miluji tvůj Zákon.
- 114Tys má skrýš a štít můj, čekám na tvé slovo.
- 115Pryč ode mne, zlovolníci! Budu zachovávat přikázání svého Boha.
- 116Podpírej mě, jak jsi řekl, a budu žít, v mých nadějích mě nezahanbuj.
- 117Buď mi oporou a budu spasen, stále budu hledět na tvá nařízení.
- 118Zhrdáš všemi, kdo zbloudili od tvých nařízení, protože záludně klamou.
- 119Všechny svévolníky v zemi odklízíš jak strusku, proto jsem si zamiloval tvá svědectví.
- 120Strachem před tebou se chvěje mé tělo, bojím se tvých soudů.
- 121Vykonávám soud a spravedlnost, neponechej mě těm, kdo mě utlačují.
- 122Zasaď se za svého služebníka k jeho dobru, aby mě opovážlivci neutlačovali.
- 123Zrak mi slábne, vyhlížím tvou spásu, výrok tvé spravedlnosti.
- 124Nalož se svým služebníkem podle svého milosrdenství, vyučuj mě v tom, co nařizuješ.
- 125Jsem tvůj služebník, učiň mě rozumným, abych poznal tvá svědectví.
- 126Hospodine, je čas jednat, tvůj Zákon se porušuje.
- 127Ano, miluji tvá přikázání víc než zlato, víc než zlato ryzí.
- 128Všechna ustanovení chci ve všem správně plnit, nenávidím každou stezku klamu.
- 129Tvá svědectví jsou divuplná, proto je má duše zachovává.
- 130Kam tvá slova proniknou, tam vzchází světlo, nezkušení nabývají rozumnosti.
- 131Dychtivě otvírám ústa, toužím po tvých přikázáních.
- 132Shlédni na mne, smiluj se nade mnou podle toho, jak soudíváš ty, kdo milují tvé jméno.
- 133Upevni mé kroky tím, cos řekl, dej, ať žádná ničemnost mě neovládne.
- 134Vykup mě z útlaku lidí, chci se tvých ustanovení držet.
- 135Svou jasnou tvář ukaž svému služebníku, vyučuj mě v tom, co nařizuješ.
- 136Proudem se mi řinou slzy z očí, že se nedodržuje tvůj Zákon.
- 137Ty jsi, Hospodine, spravedlivý, přímý ve svých soudech.
- 138Přikázal jsi, aby tvá svědectví byla spravedlnost a naprostá pravda.
- 139Horlivost mě sžírá, moji protivníci zapomněli na tvá slova.
- 140Co jsi řekl, je důkladně protříbené, tvůj služebník si to zamiloval.
- 141Já jsem nepatrný, pohrdaný člověk , avšak na tvá ustanovení jsem nezapomněl.
- 142Věčně spravedlivá je tvá spravedlnost, tvůj Zákon je pravda.
- 143Soužení a úzkost na mě doléhají, přikázání tvá jsou pro mne potěšením.
- 144Spravedlnost tvých svědectví je věčná, dej mi rozum a budu žít.
- 145Celým srdcem volám: Odpověz mi, Hospodine, chci tvá nařízení zachovávat.
- 146Volám k tobě, buď má spása, chci se tvých svědectví držet.
- 147Dřív než začne svítat, na pomoc tě volám, čekám na tvé slovo.
- 148Mé oči se budí dřív než noční hlídky a přemýšlím o tom, co jsi řekl.
- 149Podle svého milosrdenství mě vyslyš, Hospodine, podle svého soudu mi zachovej život.
- 150Blíží se už , kdo se ženou za mrzkostmi, vzdalují se od Zákona tvého.
- 151Ty jsi, Hospodine, blízko, všechna tvá přikázání jsou pravda.
- 152Dávno je mi z tvých svědectví známo, žes jim dal navěky pevný základ.
- 153Pohleď na mé pokoření, braň mě, vždyť na tvůj Zákon nezapomínám.
- 154Ujmi se mé pře a zastaň se mne, zachovej mi život, jak jsi řekl.
- 155Svévolníkům je vzdálena spása, protože se nedotazují na tvá nařízení.
- 156Nesmírné je, Hospodine, tvoje slitování, podle svých soudů mi zachovej život.
- 157Mnoho je těch, kdo mě pronásledují a souží, já se však od tvých svědectví neodchýlím.
- 158Na věrolomné se dívám s ošklivostí, nedrží se toho, co jsi řekl.