Pasáž: Žalmy 31,2-20
- 2Hospodine, utíkám se k tobě, kéž nejsem na věky zahanben; pomoz mi vyváznout pro svou spravedlnost!
- 3Skloň ke mně své ucho, pospěš, vysvoboď mě, buď mi skálou záštitnou, buď opevněným domem pro mou spásu.
- 4Tys můj skalní štít a pevná tvrz má, veď mě pro své jméno a doveď mě k cíli .
- 5Vyvleč mě z té sítě, již mi nastražili, vždyť jsi záštita má.
- 6Svého ducha kladu do tvých rukou, vykoupils mě, Hospodine, Bože věrný.
- 7Nenávidím ty, kdo se drží šalebných přeludů, já spoléhám na Hospodina.
- 8Z tvého milosrdenství se budu radovat a budu jásat, že jsi shlédl na mé pokoření. Vždyť ty víš, co sužuje mou duši.
- 9Nevydal jsi mě do rukou nepřítele, dopřáls volnosti mým nohám.
- 10Hospodine, smiluj se, vždyť se tak soužím, zrak mi slábne hořem, moje duše i mé tělo chřadnou .
- 11V strastech pomíjí můj život, moje léta v nářku, pro mou nepravost mi ubývá sil a mé kosti slábnou.
- 12Potupen jsem všemi protivníky, a sousedy nejvíc; známí ze mne mají strach, spatří-li mě venku, vyhnou se mi.
- 13Sešel jsem jim z mysli jako mrtvý, jako rozbitá nádoba.
- 14Z mnoha stran pomluvy slyším. Kolkolem děs! Smlouvají se na mě, kují pikle, chtějí mi vzít život.
- 15Já však, Hospodine, důvěřuji tobě, pravím: „Ty jsi můj Bůh,
- 16moje budoucnost je ve tvých rukou.“ Vysvoboď mě z rukou nepřátel a těch, kdo pronásledují mě.
- 17Rozjasni tvář nad svým služebníkem, ve svém milosrdenství mě zachraň.
- 18Hospodine, kéž nejsem zahanben, když tě volám; ať jsou zahanbeni svévolníci, ať v podsvětí zmlknou.
- 19Ať oněmějí zrádné rty, jež mluví proti spravedlivému tak urážlivě, zpupně, s pohrdáním.
- 20Jak nesmírná je tvoje dobrotivost, kterou jsi uchoval těm, kdo se tě bojí, a prokázal těm, kteří se k tobě utíkají, před zraky všech lidí.