Žalmy 104
/b/Ps/104
- 1Dobrořeč, má duše, Hospodinu! Hospodine, Bože můj, jsi neskonale velký, oděl ses velebnou důstojností.
- 2Halíš se světlem jak pláštěm, rozpínáš nebesa jako stanovou plachtu.
- 3Mezi vodami si kleneš síně, z mračen si vůz činíš a vznášíš se na perutích větru.
- 4Z vichrů si činíš své posly, z ohnivých plamenů sluhy.
- 5Zemi jsi založil na pilířích, aby se nehnula navěky a navždy.
- 6Propastnou tůň jsi přikryl jako šatem. Nad horami stály vody;
- 7pohrozils a na útěk se daly, rozutekly se před tvým hromovým hlasem.
- 8Když vystoupila horstva, klesly do údolí, do míst, která jsi jim určil.
- 9Mez, kterou jsi stanovil, už nepřekročí, nepřikryjí znovu zemi.
- 10Prameny vysíláš do potoků, které mezi horami se vinou.
- 11Napájejí veškerou zvěř polí, divocí osli tu hasí žízeň.
- 12Při nich přebývá nebeské ptactvo, ozývá se v ratolestech.
- 13Ze svých síní zavlažuješ hory, země se sytí ovocem tvého díla.
- 14Dáváš růst trávě pro dobytek i rostlinám, aby je pěstoval člověk, a tak si ze země dobýval chléb.
- 15Dáváš víno pro radost lidskému srdci, až se tvář leskne víc než olej; chléb dodá lidskému srdci síly.
- 16Hospodinovy stromy se sytí vláhou , libanónské cedry, které on zasadil.
- 17A tam hnízdí ptactvo, na cypřiších má domov čáp.
- 18Horské štíty patří kozorožcům, skaliska jsou útočištěm pro damany.
- 19Učinil jsi měsíc k určování času, slunce ví, kdy k západu se schýlit.
- 20Přivádíš tmu, noc se snese, celý les se hemží zvěří;
- 21lvíčata řvou po kořisti, na Bohu se dožadují stravy.
- 22Slunce vychází a stahují se, v doupatech se ukládají k odpočinku.
- 23Člověk vyjde za svou prací a koná službu až do večera.
- 24Jak nesčetná jsou tvá díla, Hospodine! Všechno jsi učinil moudře; země je plná tvých tvorů.
- 25Tu je veliké a širé moře: hemží se v něm nespočetných živočichů maličkých i velkých,
- 26plují po něm lodě. Vytvořil jsi livjátana, aby v něm dováděl.
- 27A to vše s nadějí vzhlíží k tobě, že jim dáš v pravý čas pokrm;
- 28rozdáváš jim a oni si berou, otevřeš ruku a nasytí se dobrým.
- 29Skryješ-li tvář, propadají děsu, odejmeš-li jejich ducha, hynou, v prach se navracejí.
- 30Sesíláš-li svého ducha, jsou stvořeni znovu , a tak obnovuješ tvářnost země.
- 31Hospodinova sláva potrvá věčně! Hospodin se bude radovat ze svého díla.
- 32Shlédne na zemi a ta se třese, dotkne se hor a kouří se z nich.
- 33Budu zpívat Hospodinu po celý svůj život, svému Bohu zpívat žalmy, dokud budu.
- 34Kéž mu je příjemné moje přemítání! Hospodin je moje radost.
- 35Kéž hříšníci vymizí ze země, kéž svévolníci nejsou! Dobrořeč, má duše, Hospodinu! Haleluja.
Žalmy 103