Přídavky k Ester 4
/b/AddEsth/4
- 17kI královna Ester se utekla k Hospodinu; bála se smrti, která  jí  hrozila; odložila své královské roucho a oblékla roucho sklíčenosti a žalu, a místo nádherných ozdob si posypala hlavu popelem a prachem. Své tělo tvrdě ponižovala a každičké místo,  které dříve na něm  radostně zdobila, pokryla vyrvanými vlasy a takto se modlila k Hospodinu, Bohu Izraele: 
 - 17l„Pane můj, náš Králi! Ty jsi jediný. Pomoz mi, opuštěné a nemající opory leč v tobě, neboť nebezpečí je na dosah. 
 - 17mOd narození jsem slýchala v otcovském rodu, žes ty, Hospodine, vyvolil Izraele ze všech národů a naše otce ze všech jejich předků, aby se ti stali věčným dědictvím. Učinil jsi jim, co jsi slíbil. 
 - 17nAvšak nyní jsme zhřešili před tebou, a ty jsi nás vydal do rukou našich nepřátel za to, že jsme oslavovali jejich bohy. Jsi spravedlivý, Hospodine. 
 - 17oAle oni teď nemají dosti na hořkosti našeho otroctví: vložili své ruce na ruce svých model  k přísaze , že zruší zaslíbení tvých úst, že zničí tvé dědictví, že rozbijí ústa tvých vyznavačů a uhasí slávu tvého domu i tvůj oltář. 
 - 17pChtějí  otevřít ústa pronárodů k poctě marnosti a navěky obdivovat krále, který je pouhým tělem. 
 - 17qNeodevzdej, Hospodine, své žezlo těm, kdo vůbec nejsou, ať se neposmívají našemu pádu, ale obrať jejich záměr proti nim. Toho pak, kdo začal proti nám, učiň výstražným příkladem. 
 - 17rRozpomeň se, Hospodine, v době našeho útlaku se dej poznat a dodej mi odvahu, Králi bohů a Vládce všeho stvoření. 
 - 17sVlož mi do úst příhodná slova před lvem a proměň jeho srdce, aby zanevřel na našeho protivníka k záhubě jeho i těch, kdo s ním stejně smýšlejí. 
 - 17tNás však svou rukou vysvoboď a pomoz mně opuštěné, neboť nemám nikoho než tebe, Hospodine. 
 - 17uZnáš všecky věci a víš, že jsem nenáviděla slávu svévolníků a že si ošklivím lože neobřezaných i každého cizince. 
 - 17vTy znáš mou tíseň, že si ošklivím znamení své vznešenosti, které nosím na hlavě, když se musím ukázat; ošklivím si je jako nečistý cár hadru a nenosím je ve dnech klidu. 
 - 17xTvá služebnice nejedla z Hamanova stolu, nepřispívala jsem k lesku královy hostiny, ani jsem nepila víno úliteb. 
 - 17yTvá služebnice neměla ode dne, co s ní došlo k této změně, až podnes potěšení v ničem než v tobě, Hospodine, Bože Abrahamův. 
 - 17zÓ Bože silný nade všecky, vyslyš hlas zoufajících a zachraň nás z ruky zlosynů; a mne vysvoboď z mé úzkosti!“