Deuteronomium 33
/b/Deut/33
- 1Toto je požehnání, kterým Mojžíš, muž Boží, žehnal před svou smrtí syny Izraele. 
 - 2Pravil: „Hospodin přišel ze Sínaje,  jako slunce  jim vzešel ze Seíru, zaskvěl se z hory Páranu, přišel s desetitisíci svatými, po jeho pravici jim z ohně  vzešel  Zákon.“ 
 - 3Ano, lidská  pokolení  jsou mu milá. Všichni jeho svatí jsou v tvé ruce, přivinuli se k tvým nohám, budou se učit z tvých řečí. 
 - 4Zákonu,  který  nám přikázal Mojžíš  jako  odkaz Jákobovu shromáždění. 
 - 5Tehdy se  Hospodin  stal králem v Ješurúnovi, když se shromažďovali představitelé lidu spolu s izraelskými kmeny. 
 - 6„Živ buď, Rúbene, neumírej, i když je tvých mužů nepatrný počet.“ 
 - 7A toto je pro Judu. Pravil: „Slyš, Hospodine, hlas Judův, přiveď ho k jeho lidu. Vlastníma rukama vede svou při. Buď mu pomocí proti jeho protivníkům.“ 
 - 8O Lévim pravil: „Tvé tumím a urím,  Hospodine , patří muži tobě zbožně oddanému. Vyzkoušel jsi ho  při pokušení  v Masse, měl jsi s ním svár při Vodách  sváru  u Meriby. 
 - 9Řekl o svém otci a o své matce: ‚Nehledím na ně;‘ na své bratry se neohlíží, své syny nezná. Oni dbali na tvou řeč, zachovávali tvou smlouvu. 
 - 10Budou vyučovat tvým právům Jákoba a tvému zákonu Izraele, budou klást před tebe kadidlo a na tvůj oltář celopaly. 
 - 11Žehnej, Hospodine, jeho zdatnosti a měj zalíbení v díle jeho rukou. Zdeptej bedra těch, kdo povstávají proti němu, aby už nepovstali, kdo ho nenávidí!“ 
 - 12O Benjamínovi pravil: „Hospodinův miláček to je. Ať u něho přebývá v bezpečí. On ho bude chránit po celý čas, vždyť přebývá mezi jeho úbočími.“ 
 - 13O Josefovi pravil: „Požehnána buď od Hospodina jeho země výtečnou rosou nebes i propastnou tůní, jež odpočívá dole, 
 - 14výtečnými úrodami  vyzrálými  sluncem, vším výtečným, co přináší měsíc, 
 - 15nejlepšími  plody  pravěkých hor, výtečnostmi pahorků dávnověkých, 
 - 16výtečnostmi země a všeho, co je na ní, a zalíbením toho, jenž přebývá v keři. To nechť přijde na hlavu Josefovu, na temeno zasvěcence  mezi  bratry. 
 - 17Je  plný  důstojnosti  jako  prvorozený býk, jeho rohy jsou rohy jednorožců; nabere na ně lidská  pokolení  i s dálavami země. Takové ať jsou desetitisíce Efrajimovy, takové ať jsou tisíce Manasesovy.“ 
 - 18O Zabulónovi pravil: „Raduj se, Zabulóne, při svém vycházení, i  ty , Isachare, ve svých stanech. 
 - 19Svolají  na  horu lidská  pokolení  a  budou tam obětovat oběti spravedlnosti. Budou sát hojnost z moří, poklady ukryté v písku.“ 
 - 20O Gádovi pravil: „Požehnán buď ten, jenž Gádovi rozšiřuje prostor. Uložil se jako lvice, rozsápe paži i lebku. 
 - 21Vyhlédl si prvotinu tam, kde je uschován velitelský podíl. Přišel s představiteli lidu, vykonal Hospodinovu spravedlnost a jeho práva vůči Izraeli.“ 
 - 22O Danovi pravil: „Dan je lví mládě, vyskočí z Bášanu.“ 
 - 23O Neftalím pravil: „Neftalí je nasycen přízní, je plný Hospodinova požehnání, ovládne moře i jih.“ 
 - 24O Ašerovi pravil: „Nad  ostatní  syny požehnán buď Ašer, buď oblíben u svých bratří, v oleji ať smáčí svou nohu. 
 - 25Tvé závory ať jsou z železa a bronzu, tvá síla ať  provází všechny  tvé dny.“ 
 - 26„Nikdo není jako Bůh, Ješurúne; na pomoc ti jede po nebesích, na oblacích ve své velebnosti. 
 - 27Domov je v odvěkém Bohu, na  jeho  věčných pažích. Zahnal před tebou nepřítele a řekl: ‚Vyhlaď  ho !‘ 
 - 28Izrael přebývá bezpečně – jedinečný je Jákobův Pramen – v zemi obilí a moštu; též jeho nebesa kanou rosou. 
 - 29Blaze tobě, Izraeli! Kdo je ti roven, lide vysvobozený Hospodinem? On je štítem tvé pomoci a mečem tvé velebnosti. Před tebou selže  síla  tvých nepřátel, pošlapeš jejich posvátná návrší!“