Genesis 42
/b/Gen/42
- 1Když Jákob viděl, že v Egyptě prodávají obilí, vytkl svým synům: „Co se díváte jeden na druhého?“ 
 - 2A řekl: „Slyšel jsem, že v Egyptě prodávají obilí. Sestupte tam a nakupte  je  pro nás, ať zůstaneme naživu a nezemřeme.“ 
 - 3Deset Josefových bratrů tedy sestoupilo nakoupit v Egyptě obilí. 
 - 4Josefova bratra Benjamína s nimi Jákob neposlal, protože si řekl: „Aby snad nepřišel o život!“ 
 - 5Izraelovi synové přišli spolu s jinými nakoupit obilí, protože v kenaanské zemi byl hlad. 
 - 6Josef byl říšským správcem a prodával obilí všemu lidu země. Když přišli jeho bratři, skláněli se před ním tváří k zemi. 
 - 7Josef spatřil své bratry a poznal je, ale sám se jim nedal poznat a mluvil s nimi tvrdě. Otázal se jich: „Odkud jste přišli?“ Odvětili: „Z kenaanské země, abychom nakoupili potravu.“ 
 - 8Ačkoli Josef své bratry poznal, oni ho nepoznali. 
 - 9Tu si vzpomněl na sny, které se mu o nich zdály. Křikl na ně: „Jste vyzvědači! Přišli jste obhlédnout nechráněná místa země.“ 
 - 10Ohradili se: „Nikoli, pane; tvoji otroci přišli nakoupit potravu. 
 - 11Všichni jsme synové jednoho muže, jsme poctiví lidé. Tvoji otroci  nikdy  nebyli vyzvědači.“ 
 - 12Ale on trval na svém: „Ne, přišli jste obhlédnout nechráněná místa země.“ 
 - 13Odvětili: „Tvých otroků bylo dvanáct. Jsme bratři, synové jednoho muže z kenaanské země. Nejmladší je teď u otce a jeden – ten už není.“ 
 - 14Ale Josef stál na svém: „Je to tak, jak jsem řekl. Jste vyzvědači. 
 - 15Takto budete prověřeni: Jakože živ je farao, nevyjdete odtud, dokud sem nepřijde váš nejmladší bratr. 
 - 16Vyšlete jednoho z vás, aby ho přivedl; vy zůstanete v poutech. Tak budou vaše výpovědi ověřeny, mluvíte-li pravdu. Když ne, jakože živ je farao, jste vyzvědači.“ 
 - 17A vsadil je společně na tři dny do vazby. 
 - 18Třetího dne jim Josef řekl: „Toto udělejte a zůstanete naživu. Bojím se Boha. 
 - 19Jestliže jste poctiví, zůstane jeden z vás spoután ve vězení; ostatní půjdete a donesete obilí, aby vaše rodiny nehladověly. 
 - 20Svého nejmladšího bratra přiveďte ke mně; tak se prokáže pravdivost vašich výpovědí a nezemřete.“ I učinili tak. 
 - 21A řekli si navzájem: „Jistě jsme se provinili proti svému bratru; viděli jsme jeho tíseň, když nás prosil o smilování, ale nevyslyšeli jsme  ho . Proto jsme přišli do tísně teď my.“ 
 - 22Rúben jim odpověděl: „Cožpak jsem vám neříkal, abyste se na tom hochovi neprohřešovali? Neposlechli jste, a teď jsme voláni za jeho krev k odpovědnosti.“ 
 - 23Nevěděli, že jim Josef rozumí, neboť s nimi  mluvil  skrze tlumočníka. 
 - 24Josef se od nich odvrátil a zaplakal. Pak se k nim obrátil a mluvil s nimi. Potom z nich vybral Šimeóna a před jejich očima ho spoutal. 
 - 25Nato dal příkaz, aby naplnili jejich měchy obilím, vrátili každému do jeho pytle stříbro a dali jim potravu na cestu. Učinili tak. 
 - 26Bratři  naložili nakoupené obilí na osly a odjeli. 
 - 27Když pak na místě, kde nocovali, rozvázal jeden z  nich  pytel, aby dal svému oslu obrok, uviděl své stříbro navrchu v žoku. 
 - 28Zvolal na bratry: „Mé stříbro je tady! Zde v žoku!“ Zůstali jako bez sebe, roztřásli se  a říkali  jeden druhému: „Co nám to jen Bůh učinil?“ 
 - 29Když přišli k svému otci Jákobovi do kenaanské země, pověděli mu všechno, co je potkalo: 
 - 30„Ten muž, pán země, mluvil s námi tvrdě a měl nás za vyzvědače. 
 - 31Říkali jsme mu, že jsme poctiví lidé, že nejsme vyzvědači, 
 - 32že nás bylo dvanáct bratrů, synů našeho otce; jeden, ten že už není, a nejmladší že je teď u otce v kenaanské zemi. 
 - 33Ale ten muž, pán země, odvětil: ‚Že jste poctiví, poznám podle toho: Jednoho ze svých bratrů necháte u mne. Vezměte  obilí , aby vaše rodiny nehladověly, a jděte. 
 - 34Svého nejmladšího bratra pak přiveďte ke mně. Tak poznám, že nejste vyzvědači, že jste poctiví. Potom vám vašeho bratra vydám a můžete v zemi volně obchodovat.‘“ 
 - 35Když vyprazdňovali pytle, našel každý ve svém pytli váček se stříbrem. Jakmile oni i otec spatřili váčky se stříbrem, padla na ně bázeň. 
 - 36Otec Jákob jim řekl: „Připravujete mě o děti. Nemám Josefa ani Šimeóna, a Benjamína mi chcete vzít. To všechno na mne dolehlo!“ 
 - 37Nato Rúben svému otci pravil: „Můžeš usmrtit dva z mých synů, jestliže ti Benjamína nepřivedu. Svěř mi ho, já ti ho přivedu zpátky!“ 
 - 38Ale on řekl: „Můj syn s vámi  do Egypta  nesestoupí. Jeho bratr je mrtev, zůstal sám. Kdyby na cestě, kterou se budete ubírat, přišel o život, uvalili byste na mé šediny žal  a přivedli mě  do podsvětí.“