Jób 19
/b/Job/19
- 1Jób na to odpověděl:
- 2„Jak dlouho ještě mě budete trápit a mučit svými řečmi?
- 3Nejméně desetkrát už jste mi utrhali na cti. Vy se nestydíte se mnou tak nestoudně jednat?
- 4I kdybych opravdu chybil, mé pomýlení zůstane na mně.
- 5Chcete se opravdu nade mne vynášet a tupit mě svými domluvami?
- 6Uznejte přece, že mi Bůh křivdí, zatáhl kolem mne loveckou síť.
- 7Úpím-li pro násilí, zůstávám bez odpovědi, o pomoc volám a zastání není.
- 8Mou cestu zahradil zdí, že nemohu projít, mé stezky obestřel temnem.
- 9Mou slávu ze mne svlékl a sňal korunu z mé hlavy.
- 10Ze všech stran mě boří, abych zašel, vyvrátil mou naději jako strom.
- 11Rozpálil se na mě hněvem, považuje mě za svého protivníka.
- 12Společně přitáhly jeho houfy, navršily proti mně svou cestu a táboří kolem mého stanu.
- 13Mé bratry ode mne vzdálil, moji známí se mi odcizili,
- 14moji příbuzní mě opustili, kdo se ke mně znali, zapomněli na mě.
- 15Hosté mého domu i mé služky mě pokládají za cizího, v jejich očích jsem cizozemec.
- 16Když zavolám na otroka, neodpoví, svými ústy se ho musím doprošovat.
- 17Můj dech se oškliví i mé ženě, vlastním dětem páchnu.
- 18I padouši se mě štítí, když chci povstat, spílají mi,
- 19všichni moji důvěrní přátelé si mě hnusí, ti, které jsem miloval, se ke mně obracejí zády .
- 20Jsem vyzáblý, kost a kůže, vyvázl jsem jenom s kůží kolem zubů.
- 21Smilujte se, smilujte se nade mnou, přátelé moji, neboť se mě dotkla ruka Boží.
- 22Proč mě pronásledujete jako Bůh a nemůžete se nasytit mého masa?
- 23Kéž by byly mé řeči sepsány, vyznačeny jako nápis
- 24rydlem železným a olovem, do skály trvale vytesány!
- 25Já vím, že můj Vykupitel je živ a jako poslední se postaví nad prachem.
- 26A kdyby mi i kůži sedřeli, ač zbaven masa, uzřím Boha,
- 27já ho uzřím, pro mne tu bude , mé oči ho uvidí, ne někdo cizí, mé ledví po tom prahne v mém nitru.
- 28Říkáte: ‚Jak ho chytit?‘ Ve mně prý je příčina všeho.
- 29Lekejte se meče. Mečem na nepravosti je rozhořčení. Poznáte soud Všemocného .“
Jób 18