Jób 24
/b/Job/24
- 1Když nejsou před Všemocným skryty časy, proč ti, kdo ho znají, jeho dny nepostřehnou?
- 2Mocní posouvají mezníky, pasou uchvácené stádo,
- 3odvádějí osla sirotkům a vdově berou býka do zástavy,
- 4ubožáky odstrkují z cesty; musejí se skrývat všichni utištění v zemi.
- 5Ti jsou jak divocí oslové v poušti: vycházejí za svou prací, za úsvitu hledají si pokrm, v pustině hledají chléb pro omladinu.
- 6Sklízejí z pole, jež není jejich, oberou vinici svévolníka.
- 7Nocují nazí, protože nemají oděv ani přikrývku v chladu;
- 8prudkými horskými dešti promočeni nemají útočiště, ke skále se tisknou.
- 9Tamti uchvacují sirotka od prsu, vymáhají zástavu od utištěného.
- 10Tito chodí nazí, bez oděvu, hladoví snášejí cizím snopy;
- 11mezi jejich zídkami lisují olej, šlapou ve vinných lisech a mají žízeň,
- 12ston umírajících zaznívá z města, prokláni volají o pomoc. Avšak tyto nepatřičnosti Bůh nepůsobí.
- 13Tamti se bouří proti světlu, neznají se k Božím cestám, nesetrvávají na jeho stezkách.
- 14Za světla povstává vrah a vraždí utištěného ubožáka, i v noci se plíží jako zloděj.
- 15Též oko cizoložníka se drží v přítmí, říká: ‚Nikdo mě nespatří,‘ tvář si zahaluje rouškou.
- 16Za tmy se do domů vloupávají, za dne se zamykají, o světle nechtějí vědět.
- 17Jim všem je jitro šerem smrti, s hrůzami šeré smrti se znají.
- 18Takového rychle vezme voda, jeho úděl na zemi je zlořečený, neobrací se na cestu do vinic.
- 19Suchopár a žár pohlcuje sněhové vody a podsvětí ty, kdo hřeší.
- 20Ať na něho zapomene i matčino lůno, ať si na něm pochutnají červi; nebude ho nikdy vzpomenuto. Podlost bude roztříštěna jako dřevo.
- 21Odírá neplodnou, která nerodí, a vdově neprokáže dobrodiní.
- 22I vznešené zachovává Bůh svou mocí; povstane- li , nikdo si není životem jist.
- 23Dopřává člověku bezpečí a on se má oč opřít, ale oči má upřené na jejich cesty.
- 24Nakrátko jsou povýšeni a už zanikají, sehnuti jsou jako ti, co hynou, vadnou jako vršky klasů.
- 25Není tomu tak? Kdo obviní mě ze lži? Kdo moji řeč za nic nemá?“
Jób 23