Jób 9
/b/Job/9
- 1Jób na to odpověděl:
- 2„Vskutku vím, je tomu tak, což může člověk být před Bohem spravedlivý?
- 3Kdo by s ním chtěl vésti spor, z tisíce otázek jedinou nezodpoví.
- 4On má srdce moudré a nesmírnou sílu, což dojde pokoje ten, kdo se mu vzepře?
- 5On přenáší hory, než by se kdo nadál, převrací je v hněvu;
- 6zemí pohne z místa, až se její sloupy chvějí.
- 7Slunci rozkáže – a nesmí vzejít, zapečeťuje i hvězdy,
- 8sám nebesa roztahuje, kráčí po hřebenech mořských vln ,
- 9on udělal souhvězdí Lva, Orióna i Plejády a souhvězdí jižní.
- 10Dělá věci veliké a nevyzpytatelné, nesčíslné divy.
- 11Jde-li mimo mne, nevidím ho , míjí-li mě , ani ho nepostřehnu.
- 12Jestliže co uchvátí, kdo ho donutí to vrátit, kdopak se ho zeptá: ‚Co to děláš?‘
- 13Bůh, ten hněv svůj neodvrací, sami pomocníci Netvora se před ním musí shrbit.
- 14Jak bych mu já tedy mohl odpovídat? Jak bych před ním volil svoje slova?
- 15Jemu neuměl bych odpovědět, i kdybych byl spravedlivý; svého Soudce jenom o milost bych prosil.
- 16A kdybych i zavolal, aby mi odpověděl, nevěřím, že přál by sluchu mému hlasu.
- 17Vždyť mě zachvacuje vichrem, bezdůvodně rozmnožuje moje rány,
- 18ani oddechnout mi nedá a jen hořkostmi mě sytí.
- 19Má- li kdo nesmírnou sílu, má ji on, a co se týče soudu, kdopak jiný mě předvolá?
- 20I kdybych byl spravedlivý, za svévolníka mě prohlásí má ústa, a kdybych byl bezúhonný, prohlásí mě za křivého.
- 21Jsem bezúhonný. Nic na sebe nevím. Protiví se mi už život.
- 22Je to jedno, proto říkám: On skoncuje s bezúhonným jako se svévolníkem.
- 23A když bičem náhle usmrcuje, ze zoufalství nevinných si činí posměch.
- 24Země byla vydána v moc svévolníka a on přikrývá tvář jejích soudců; když ne on, kdo tedy?
- 25Mé dny byly rychlejší než spěšný posel, uprchly a neužily dobra,
- 26prolétly jak rákosové čluny, jako orel na kořist se vrhající.
- 27Řeknu-li si: Zapomenu na své lkání, smutku zanechám a pookřeji,
- 28hned se všeho toho trápení zas lekám, neboť vím, že trest mi nepromineš.
- 29Jestliže jsem si svévolně vedl, co se budu namáhat pro nějaký přelud?
- 30I kdybych se umyl sněhem, dlaně si očistil louhem,
- 31přece bys mě vnořil do takové jámy, že by si mě hnusil i můj šat.
- 32On přec není jako já, abych mu odpovídal, abychom v soud vešli spolu.
- 33Není mezi námi rozhodčího, jenž by vložil ruku na nás oba.
- 34Kéž by odňal ode mne svou hůl a nepřepadal mě jak postrach.
- 35Mluvil bych a nebál se ho, ale v mém případě tomu tak není.
Jób 8