Lukáš 16
/b/Luke/16
- 1Svým učedníkům řekl: „Byl jeden bohatý člověk a ten měl správce, kterého obvinili, že špatně hospodaří s jeho majetkem.
- 2Zavolal ho a řekl mu: ‚Čeho ses to dopustil? Slož účty ze svého správcovství, protože dále nemůžeš být správcem.‘
- 3Správce si řekl: ‚Co budu dělat, když mne můj pán zbavuje správcovství? Na práci nejsem, žebrat se stydím.
- 4Vím, co udělám, aby mne někde přijali do domu, až budu zbaven správcovství!‘
- 5Zavolal si dlužníky svého pána jednoho po druhém a řekl prvnímu: ‚Kolik jsi dlužen mému pánovi?‘ On řekl: ‚Sto věder oleje.‘
- 6Řekl mu: ‚Tu je tvůj úpis; rychle sedni a napiš nový na padesát.‘
- 7Pak řekl druhému: ‚A kolik jsi dlužen ty?‘ Odpověděl: ‚Sto měr obilí.‘ Řekl mu: ‚Tu je tvůj úpis; napiš osmdesát.‘
- 8Pán pochválil toho nepoctivého správce, že jednal prozíravě. Vždyť synové tohoto světa jsou vůči sobě navzájem prozíravější než synové světla.
- 9Já vám pravím: I nespravedlivým mamonem si můžete získat přátele; až majetek pomine, budete přijati do věčných příbytků.
- 10Kdo je věrný v nejmenší věci, je věrný také ve velké; kdo je v nejmenší věci nepoctivý, je nepoctivý i ve velké.
- 11Jestliže jste nespravovali věrně ani nespravedlivý majetek, kdo vám svěří to pravé bohatství?
- 12Jestliže jste nebyli věrni v tom, co vám nepatří, kdo vám dá, co vám právem patří?
- 13Žádný sluha nemůže sloužit dvěma pánům. Neboť jednoho bude nenávidět, a druhého milovat, k jednomu se přidá, a druhým pohrdne. Nemůžete sloužit Bohu i majetku.“
- 14Toto vše slyšeli farizeové, kteří měli rádi peníze, a posmívali se mu.
- 15Řekl jim: „Vy před lidmi vystupujete jako spravedliví, ale Bůh zná vaše srdce: neboť co lidé cení vysoko, je před Bohem ohavnost.
- 16Zákon a Proroci až do Jana; od té chvíle se zvěstuje království Boží a každý si do něho vynucuje vstup.
- 17Spíše pomine nebe a země, než aby padla jediná čárka Zákona.
- 18Každý, kdo propouští svou manželku a vezme si jinou, cizoloží; kdo se ožení s tou, kterou muž propustil, cizoloží.
- 19Byl jeden bohatý člověk, nádherně a vybraně se strojil a den co den skvěle hodoval.
- 20U vrat jeho domu lehával nějaký chudák, jménem Lazar, plný vředů,
- 21a toužil nasytit se aspoň tím, co spadlo ze stolu toho boháče; dokonce přibíhali psi a olizovali jeho vředy.
- 22I umřel ten chudák a andělé ho přenesli k Abrahamovi; zemřel i ten boháč a byl pohřben.
- 23A když v pekle pozdvihl v mukách oči, uviděl v dáli Abrahama a u něho Lazara.
- 24Tu zvolal: ‚Otče Abrahame, smiluj se nade mnou a pošli Lazara, ať omočí aspoň špičku prstu ve vodě a svlaží mé rty, neboť se trápím v tomto plameni.‘
- 25Abraham řekl: ‚Synu, vzpomeň si, že se ti dostalo všeho dobrého už za tvého života, a Lazarovi naopak všeho zlého. Nyní on se tu raduje, a ty trpíš.
- 26A nad to vše jest mezi námi a vámi veliká propast, takže nikdo – i kdyby chtěl – nemůže přejít odtud k vám ani překročit od vás k nám.‘
- 27Řekl: ‚Prosím tě tedy, otče, pošli jej do mého rodného domu,
- 28neboť mám pět bratrů, ať je varuje, aby také oni nepřišli do tohoto místa muk.‘
- 29Ale Abraham mu odpověděl: ‚Mají Mojžíše a Proroky, ať je poslouchají!‘
- 30On řekl: ‚Ne tak, otče Abrahame, ale přijde-li k nim někdo z mrtvých, budou činit pokání.‘
- 31Řekl mu: ‚Neposlouchají-li Mojžíše a Proroky, nedají se přesvědčit, ani kdyby někdo vstal z mrtvých.‘“
Lukáš 15