Marek 4
/b/Mark/4
- 1Opět začal učit u moře. Shromáždil se k němu tak veliký zástup, že musel vstoupit na loď na moři; posadil se v ní a celý zástup byl na břehu.
- 2Učil je mnohému v podobenstvích. Ve svém učení jim řekl:
- 3„Slyšte! Vyšel rozsévač rozsívat.
- 4Když rozsíval, padlo některé zrno podél cesty, a přiletěli ptáci a sezobali je.
- 5Jiné padlo na skalnatou půdu, kde nemělo dost země, a hned vzešlo, protože nebylo hluboko v zemi.
- 6Ale když vyšlo slunce, spálilo je; a protože nemělo kořen, uschlo.
- 7Jiné zase padlo do trní; trní vzrostlo, udusilo je, a zrno nevydalo úrodu.
- 8A jiná zrna padla do dobré země a vzcházela, rostla, dávala úrodu a přinášela užitek třicetinásobný i šedesátinásobný i stonásobný.“
- 9A řekl: „Kdo má uši k slyšení, slyš!“
- 10Když byl o samotě, vyptávali se ho ti, kdo byli s ním spolu s Dvanácti, co znamenají podobenství.
- 11Řekl jim: „Vám je dáno znát tajemství Božího království; ale těm, kdo jsou vně, je to všecko hádankou,
- 12aby ‚hleděli a hleděli, ale neviděli, poslouchali a poslouchali, ale nechápali, aby se snad neobrátili a nebylo jim odpuštěno.‘“
- 13Řekl jim: „Nerozumíte tomuto podobenství? Jak porozumíte všem ostatním?
- 14Rozsévač rozsívá slovo.
- 15Toto jsou ti podél cesty, kde se rozsívá slovo: Když je uslyší, hned přichází satan a bere slovo do nich zaseté.
- 16A podobně ti, u nichž je zaseto na skalnatou půdu: Ti slyší slovo a hned je s radostí přijímají.
- 17Nezakořenilo v nich však a jsou nestálí; když pak přijde tíseň nebo pronásledování pro to slovo, hned odpadají.
- 18U jiných je zaseto do trní: Ti slyší slovo,
- 19ale časné starosti, vábivost majetku a chtivost ostatních věcí vnikají do nitra a dusí slovo, takže zůstane bez úrody.
- 20A pak jsou ti, u nichž je zaseto do dobré země: Ti slyší slovo, přijímají je a nesou úrodu třicetinásobnou i šedesátinásobnou i stonásobnou.“
- 21A řekl jim: „Přichází snad světlo, aby bylo dáno pod nádobu nebo pod postel, a ne na svícen?
- 22Nic není skrytého, aby to jednou nebylo zjeveno, a nic nebylo utajeno, leč aby vyšlo najevo.
- 23Kdo má uši k slyšení, slyš!“
- 24Řekl jim také: „Dávejte pozor na to, co slyšíte! Jakou měrou měříte, takovou Bůh naměří vám, a ještě přidá.
- 25Neboť kdo má, tomu bude dáno, a kdo nemá, tomu bude odňato i to, co má.“
- 26Dále řekl: „S Božím královstvím je to tak, jako když člověk zaseje semeno do země;
- 27ať spí či bdí, v noci i ve dne, semeno vzchází a roste, on ani neví jak.
- 28Země sama od sebe plodí nejprve stéblo, potom klas a nakonec zralé obilí v klasu.
- 29A když úroda dozraje, hospodář hned pošle srp, protože nastala žeň.“
- 30Také řekl: „K čemu přirovnáme Boží království nebo jakým podobenstvím je znázorníme?
- 31Je jako hořčičné zrno: Když je zaseto do země, je menší než všechna semena na zemi;
- 32ale když je zaseto, vzejde, přerůstá všechny byliny a vyhání tak velké větve, že ptáci mohou hnízdit v jejich stínu.“
- 33V mnoha takových podobenstvích k nim mluvil, tak jak mohli rozumět.
- 34Bez podobenství k nim nemluvil, ale v soukromí svým učedníkům všecko vykládal.
- 35Téhož dne večer jim řekl: „Přeplavme se na druhou stranu!“
- 36Opustili zástup a odvezli ho lodí, na které byl. A jiné lodi ho doprovázely.
- 37Tu se strhla velká bouře s vichřicí a vlny se valily na loď, že už byla skoro plná.
- 38On však na zádi lodi na podušce spal. Učedníci ho probudí a řeknou mu: „Mistře, tobě je jedno, že zahyneme?“
- 39Tu vstal, pohrozil větru a řekl moři: „Zmlkni, utiš se!“ I ustal vítr a bylo veliké ticho.
- 40Ježíš jim řekl: „Proč jste tak ustrašení? Ještě nemáte víru?“
- 41Zmocnila se jich veliká bázeň a říkali jeden druhému: „Kdo to jen je, že ho poslouchá i vítr i moře?“
Marek 3