Micheáš 2
/b/Mic/2
- 1Běda těm, kdo strojí ničemnosti, páchají zlo na svých ložích, dopouštějí se ho za jitřního světla; na to mají dost sil.
- 2Žádostivě dychtí po polích – a uchvacují, po domech – a zabírají. Utiskují muže i jeho dům, člověka i jeho dědictví.
- 3Proto praví Hospodin toto: Hle, já na tu čeleď strojím zlo, z něhož nevyvléknete své šíje. Přestanete chodit povýšeně, bude to zlý čas.
- 4V onen den o vás užijí pořekadel, strhne se žalostné bědování: „Je po všem !“ „Přišla na nás záhuba,“ řeknete, „podíl mého lidu je pryč, kterak jsem o něj přišel! Naše pole připadlo odpadlíku.“
- 5Ano, nebudeš mít nikoho, kdo by ti losem určil podíl v Hospodinově shromáždění.
- 6Říkají : „Nevěštěte!“ Budou věštit! Ale nebudou věštit těmto; ti od potupných věcí neodstoupí.
- 7Vy, kteří se nazýváte domem Jákobovým, což nepokoušíte Hospodinovu trpělivost? Tohle že jsou jeho skutky? Zdali nejsou má slova k dobrému pro toho, kdo chodí přímo?
- 8Dříve se můj lid stavěl proti nepříteli. Teď však strháváte z plášťů ozdoby těm, kdo po návratu z boje užívají bezpečí.
- 9Ženy mého lidu zapuzujete z jejich rozkošného domova, jejich děti chcete navěky připravit o důstojnost, kterou jsem jim dal .
- 10Nuže, jděte si, tady odpočinutí nedojdete. Pro svou nečistotu budete zahubeni strašnou záhubou.
- 11Kdyby někdo posedlý duchem podvodu nalhával: „Budu ti věštit při víně a opojném nápoji,“ to by byl věštec pro tento lid!
- 12Jistotně tě celého posbírám, Jákobe, jistotně shromáždím pozůstatek Izraele, svedu jej dohromady jak ovce do ohrady, jako stádo doprostřed pastviště, zahemží se to zas lidmi.
- 13Už vytáhl ten, kdo jim bude razit cestu . Prorazili a procházejí branou a z ní vycházejí. Jejich Král prošel před nimi, Hospodin v jejich čele!
Micheáš 1