Jób 12
/b/Job/12
- 1Jób na to odpověděl:
- 2„Vy jste vskutku ten pravý lid, s vámi vymře moudrost!
- 3Ale já mám také rozum jako vy, nejsem zpozdilejší než vy; kdopak tohle neví ?
- 4Jsem k posměchu i vlastnímu příteli, jemuž Bůh odpoví, když volá; v posměchu je spravedlivý, bezúhonný.
- 5Bezstarostný smýšlí o zániku pohrdavě, sám stojí pevně, když nohy jiných vrávorají!
- 6Stany zhoubců zůstávají nerušené, v bezpečí jsou ti, kdo popouzejí Boha, i ten, kdo chce Boha mít v své moci.
- 7Avšak dobytka se zeptej, poučí tě, nebeského ptactva, ono ti to poví,
- 8poučí tě i křoviska země, mořské ryby vyprávět ti budou.
- 9Kdo z nich všech by nevěděl, že ruka Hospodinova to učinila
- 10a že v jeho ruce je život všeho, co žije, duch každého lidského tvora.
- 11Zda nezkouší ucho slova jako patro ochutnává pokrm?
- 12Což jen u kmetů je moudrost a rozumnost pouze v dlouhém věku?
- 13Moudrost, ta je u Boha , i bohatýrská síla, u něho je rozvaha i rozum.
- 14Co rozboří, nikdo nezbuduje, zavře dveře za někým a otevřít je nelze.
- 15Když zadrží vody, přijde sucho, když je vypustí, pak podvracejí zemi.
- 16U něho je moc i pohotová pomoc, patří mu, kdo chybuje, i ten, kdo svádí.
- 17Rádce odvádí vysvlečené, ze soudců činí ztřeštěnce,
- 18pouta králů rozvazuje, pásem ovazuje jejich bedra,
- 19kněze odvádí vysvlečené, vyvrací prastaré rody ,
- 20odnímá řeč spolehlivým, starcům bere soudnost,
- 21opovržením zahrne urozené, uvolňuje hráze řečišť,
- 22odkrývá hlubiny temnot a na světlo vyvádí, co je v šeru smrti,
- 23pronárodům dává vzrůst i zánik, rozprostírá pronárody i odvádí je,
- 24bere rozum náčelníkům lidu země, zavádí je do bezcestných pustot,
- 25aby tápali v temnotě beze světla, ano, zavádí je jako opilého.
Jób 11