Jób 13
/b/Job/13
- 1Hle, to všechno spatřilo mé oko, mé ucho to vyslechlo, rozumím tomu.
- 2Co víte vy, to vím také, nejsem zpozdilejší než vy.
- 3Ano, budu mluvit se Všemocným, obhájit se chci před Bohem.
- 4Ale vy jste šiřitelé klamu, lékaři k ničemu, vy všichni.
- 5Kéž byste konečně zmlkli, bylo by to od vás moudré.
- 6Slyšte, jak se budu hájit, důvody mých rtů sledujte s pozorností.
- 7To v zájmu Boha mluvíte podlost, mluvíte lest kvůli němu?
- 8Chcete se zastávat Boha nebo vést spor místo něho?
- 9Bude-li vás zkoumat, dopadnete dobře? Či ho chcete obloudit, jako lze obloudit člověka?
- 10Tvrdě vás potrestá, budete-li jednat pokoutně a stranit.
- 11Což vás neohromí jeho vznešenost, nepadne na vás strach z něho?
- 12Vaše připomínky jsou pořekadla z popela, čím se oháníte, je pouhá hlína.
- 13Zmlkněte přede mnou, ať mohu mluvit, pak ať se přese mne přežene cokoli.
- 14Chci nasadit svou kůži, dát svůj život v sázku.
- 15I kdyby mě zabil a já už neměl co očekávat, přece bych chtěl před ním obhájit své cesty.
- 16Vždyť on je má spása. Rouhač k němu nemá přístup.
- 17Slyšte, slyšte mou řeč, dopřejte sluchu tomu, co vám sdělím.
- 18Hleďte, předkládám svou při, vím, že budu uznán spravedlivým.
- 19Kdo chce se mnou vésti spor? Budu-li mlčet, zhynu.
- 20Jen dvojí mi, Bože, nečiň, a nebudu se před tebou skrývat:
- 21Vzdal ode mne svoji ruku a strach z tebe ať mě nepřepadá.
- 22Zavolej, a já se ozvu, nebo budu mluvit já, a odpovíš mi.
- 23Kolik je mých nepravostí a mých hříchů? Dej mi poznat mou nevěrnost a hřích.
- 24Proč skrýváš svou tvář a pokládáš mě za svého nepřítele?
- 25Chceš postrašit odvátý list, honit suché stéblo?
- 26Věru, znamenáš si na mě trpké věci, přičítáš mi nepravosti mého mládí,
- 27svíráš do klády mé nohy, dáváš pozor na všechny mé stezky, zanášíš si každou šlápotu mých nohou.
- 28Člověk se rozpadá jako něco zetlelého, jako přikrývka rozežraná moly.
Jób 12