Jób 28
/b/Job/28
- 1Stříbro má své naleziště a zlato místo, kde se čistí,
- 2železo se získává z prachu, z rudy se taví měď.
- 3Člověk překonává tmu, prozkoumává v říši šeré smrti temný kámen do každého koutku.
- 4Proráží šachtu daleko od místa, kde přebývá. Zapomenuti, bez půdy pod nohama, na laně se houpou a kývají, vzdáleni lidem.
- 5Země, z níž vzchází chléb, je vespod zpřevracena jakoby ohněm;
- 6v jejím kamení je ložisko safírů, jsou v něm i zlatá zrnka.
- 7Dravý pták tam nezná stezku, oko luňáka ji nezahlédne,
- 8mládě šelmy po ní nešlapalo, lev po ní nevleče kořist.
- 9Člověk vztáhl ruku po křemeni, hory zpřevracel až do základů,
- 10do skal vytesal štoly, jeho oko spatřilo kdejaký skvost,
- 11zamezil prosakování proudících vod, a co se tají v zemi , vynáší na světlo.
- 12Ale moudrost, kde se najde? Kde je místo rozumnosti?
- 13Člověk nezná její cenu, v zemi živých se nenajde.
- 14Propastná tůň praví: ‚Ve mně není,‘ moře říká: ‚Já ji nemám.‘
- 15Nelze ji získat za lístkové zlato, její hodnota se nevyváží stříbrem,
- 16nemůže být zaplacena ofírským zlatem, vzácným karneolem či safírem.
- 17Nedá se srovnat se zlatem či se sklem ani směnit za věci z ryzího zlata,
- 18natož za korál a křišťál; moudrost má větší cenu než perly.
- 19Nedá se srovnat s kúšským topasem, nedá se zaplatit nejčistším zlatem.
- 20Odkud tedy přichází moudrost? Kde je místo rozumnosti?
- 21Je utajena před očima všeho živého, zahalena i před nebeským ptactvem.
- 22Říše zkázy a smrt říkají: ‚Pouze jsme zaslechly pověst o ní.‘
- 23Jenom Bůh rozumí její cestě, on zná také její místo,
- 24neboť on dohlédne až do končin země, vidí vše, co je pod nebem.
- 25Když větru udělil prudkost a vody odměrkou změřil,
- 26když dešti stanovil cíl a cestu bouřnému mračnu,
- 27hned tehdy ji viděl a vyprávěl o ní, učinil ji nepohnutelnou a také ji prozkoumal
- 28a řekl člověku: ‚Hle, bát se Panovníka, to je moudrost, vystříhat se zlého, toť rozumnost.‘
Jób 27